Skladatel, carillonér, hudební režisér a redaktor Radek Rejšek studoval nejprve na konzervatoři v Praze kompozici (u Jindřicha Felda a Oldřicha Semeráka) a hru na trubku (u Václava Junka a Josefa Svejkovského). Ve studiu kompozice pak pokračoval na pražské AMU (u Jiřího Dvořáčka) a na brněnské JAMU (u Zdeňka Zouhara), kde v r.1990 svá studia ukončil. Jeho celoživotní zálibou je historie a stavba varhan a kampanologie, což uplatňuje i na půdě Českého rozhlasu, kde je od r.1988 zaměstnán jako hudební režisér a od r.1992 též jako hudební redaktor na stanici Český rozhlas 3 Vltava. Zde realizuje programové projekty „Historické varhany\" a „Zvony\" a kromě toho má v redakční péči též obory soudobá a elektroakustická hudba. Významná je Rejškova pedagogická činnost - od r.1995 do r.2001 vyučoval hudebně teoretické předměty na konzervatoři v Praze, od roku 2004 pokračuje v téže pedagogické činnosti na konzervatoři v Českých Budějovicích. Svoje rozhlasové režisérské zkušenosti předává svým studentům též na Soukromé vyšší odborné škole filmové v Písku (vyučuje zde od r. 2000).

Byl místopředsedou Společnosti pro elektroakustickou hudbu (od r.1997). V letech 1987 až 1993 aktivně spolupracoval s Městským divadlem v Mostě v oblasti scénické hudby (vytvořil hudbu k 8 inscenacím). Působil jako sbormistr pěveckého sdružení Foerster v Benátkách nad Jizerou (1980 až 1995) a dívčího pěveckého sboru Collegium cantantium (1991 - 1997). Svojí iniciativou přispěl k restaurování zvonohry pražské Lorety, kde od r.1989 působí jako carillonér (od r.1994 jako carillonér titulární). V r.1997 byl při setkání evropských carillonérů v Barceloně přijat do mezinárodní organizace Eurocarillon, jejíž akcí se pravidelně účastní již od r.1995 a i prostřednictvím této organizace se snaží u nás netradiční carillonérské umění uvést do povědomí širší veřejnosti. Dosud je jediným mezinárodně akceptovaným českým hráčem na tento nástroj.

Reprezentace ČR na zahraničních akcích organizace hráčů na zvonohru Eurocarillon:

1995 Annecy, 1996 Lyon, 1997 Barcelona, 1998 Berlin, 1999 Amsterodam,
2000 Birmingham, 2001 Praha, 2002 Bruggy, 2003 Cobh, 2004 Amsterodam,
2006 Birmingham

Redaktorská činnost na půdě Českého rozhlasu:

Od r.1988 realizuje projekt „Historické varhany Čech a Moravy", který dnes již zahrnuje zvukovou dokumentaci 170 památných a umělecky hodnotných nástrojů ze 17. až 20.století. S 63 předními českými, ale i zahraničními varhaníky takto natočil více než 700 skladeb (titulů) českých a evropských autorů od renesance po současnost. I díky této své činnosti byl v r.1998 jmenován členem Komise pro restaurování hudebních nástrojů při MKČR, kde zastupuje též obor kampanologie. V r.1990 pak na půdě Českého rozhlasu vznikl další významný projekt „Zvony". V rámci tohoto projektu byl zdokumentován zvuk již více než 800 zvonů z Čech a Moravy a všechny tyto snímky jsou trvale uloženy v archívním fondu Českého rozhlasu. Kromě zmíněných projektů se podílí na vysílání soudobé a elektroakustické hudby.

Činnost hudebně režisérská:

Kromě projektů „Historické varhany Čech a Moravy" a „Zvony" mu byla svěřena hudební režie celého projektu „Liturgický rok v Gregoriánském chorálu" a tato spolupráce se souborem Schola Gregoriana Pragensis se stala trvalou i mimo Český rozhlas (realizoval prakticky všechny snímky zmíněného souboru pro Supraphon). Kromě toho je vyhledáván nejrůznějšími vydavatelstvími jako hudební režisér především pro realizaci snímků varhanní, ale i komorní hudby a ostatních žánrů. Tímto způsobem se podílel na vzniku již 97 CD (do tohoto počtu nejsou zahrnuty tzv. demo snímky a jiné příležitostné nahrávky). Samostatnou kapitolou je pak již trvalá spolupráce s organizací MMC.

Činnost skladatelská:

Jako skladatel je Radek Rejšek zastáncem principů bezprostředně navazujících na osvědčené, tradiční a praxí prověřené hodnoty. I když se nevyhýbá experimentu, snaží se o aplikaci těchto principů i v rámci žánrů, kde se tento přístup spíše neočekává (elektroakustická hudba). V současné době preferuje tradiční formy s výrazným uplatňováním tonality a souzvuků všeobecně uznaných za „konsonantní", s nimiž se však snaží pracovat konstruktivistickými metodami.