Absolvoval v roce 1991 Konzervatoř v Praze, obory skladba (Vadim Petrov) a klavír (Vladimír Topinka). Poté pokračoval ve studiu skladby na Akademii múzických umění u prof.Václava Riedlbaucha. Jeho činnost je možno shrnout do tří oblastí: kompoziční, koncertní a pedagogické. Od roku 1995 působí pedagogicky na pražské konzervatoři. Na této škole vyučuje hudebně - teoretické předměty a klavírní improvizaci. Jako skladatel ze věnuje tvorbě orchestrálních, komorních i sólových skladeb. Jeho kompozice jsou pravidelně vysílány Českým rozhlasem, vydávány na zvukových nosičích a jsou na pravidelném repertoáru špičkových českých i zahraničních sólistů a souborů. Spolupracuje s vydavatelstvími Supraphon, GZ Digital Media, Triga atd. Vedle toho se též věnuje tvorbě hudby scénické a užitkové zasahující do různých žánrů.Jako skladatel ze věnuje tvorbě orchestrálních, komorních i sólových skladeb. Jeho kompozice jsou pravidelně vysílány Českým rozhlasem, vydávány na zvukových nosičích a jsou na pravidelném repertoáru špičkových českých i zahraničních sólistů a souborů. Spolupracuje s vydavatelstvími Supraphon, GZ Digital Media, Triga atd. Vedle toho se též věnuje tvorbě hudby scénické a užitkové zasahující do různých žánrů. Sólová koncertní činnost Jiřího Pazoura je zaměřena převážně na klavírní improvizaci.
"Večery klavírní improvizace Jiřího Pazoura" si získávají svojí dynamikou, spontánností a rozmanitostí velkou popularitu jak doma, tak i v zahraničí. Vedle České republiky vystupoval v Německu, Polsku, na Slovensku, ve Francii a v Anglii. V roce 1999 natočil CD Dým v tvých očích obsahující klavírní variace na známé světové evergreeny. Sólová koncertní činnost Jiřího Pazoura je zaměřena převážně na klavírní improvizaci. Kompoziční činnost Jiřího Pazoura zasahuje do oblasti komorní i orchestrální. Věnuje se též komponování hudby scénické a užitkové. Jeho tvorba v artificiální oblasti je z největší části zastoupena programními skladbami, které však obvykle nemívají konkrétní mimohudební program, často vycházejí z osobních prožitků a autorova pohledu na svět. Jedná se většinou o lyrické obrazy - básně mající vlastní posluchačům často skrytý děj.
Vedle toho je zde řada skladeb odlehčeného charakteru, které jsou většinou určeny pro radost ze spontánního muzicírování pro posluchače i interprety. V kompozičním stylu Jiřího Pazoura můžeme pozorovat návaznost na tradičnější hudební směry XX. století. Převažuje sklon k rozšířené tonalitě, k tématickému myšlení, kontrapunktu ve smyslu hudebních ploch; často využívá vrstvení hudebních ploch nad sebe. Tyto hudební prostředky se autor snaží vždy obohatit novými; ve své melodice preferuje určité intervalové postupy, má též své oblíbené harmonické kombinace atd. Jmenované složky se snaží vždy dát do služeb hudební i myšlenkové náplně svých skladeb.
