Skladatel Zdeněk Lukáš působil po absolvování učitelského ústavu několik let jako učitel hudby. V létech 1953 až 1964 pracoval jako hudební redaktor v plzeňské stanici Československém rozhlasu. V Plzni založil v roce 1954 smíšený sbor Česká píseň, v jehož čele stál jako sbormistr téměř dvacet let a který pod jeho vedením dosáhl vysoké umělecké úrovně. Ve skladbě byl v podstatě autodidakt, rozhodující vliv na utváření Lukášova skladatelského profilu měl Miloslav Kabeláč, u nějž v letech 1961 - 1970 konzultoval své skladby. Až na dvojí kratší přerušení (vyučování na Pražské konzervatoři a sbormistrovská činnost v Československém státním souboru písní a tanců v létech 1975 - 79) žil od roku 1964 ve svobodném skladatelském povolání. Jeho skladatelský záběr sahá od prostých úprav lidových písní jižních a jihozápadních Čech přes díla vysoce stylizovaného přístupu k lidovému muzikantství až po období, kdy si ve druhé polovině šedesátých let ověřoval kompoziční techniky tzv. Nové hudby a pracoval i v elektroakustickém studiu Čs. rozhlasu Plzeň. Od 70. let se Lukáš dopracoval k osobité tvůrčí syntéze, k jejímž hlavním rysům patří preference modálních tónových systémů, velká metroryrtmická vynalézavost a výtečně uplatňovaný smysl pro využití možností lidského hlasu i nástrojovou zvukovost. Okouzlení lidovou hudbou v její autentické podobě trvale provázelo jeho tvůrčí zrání až po díla z pozdního období.
Lukášovo skladatelské dílo je neobyčejně rozsáhlé (téměř 350 opusovaných skladeb). Kromě toho existuje velké množství jeho úprav lidových písní a mnoho příležitostných skladeb folklorizujícího charakteru. Od počátku měly významný podíl v jeho tvorbě skladby vokální (od prostých sborových úprav až po velká kantátová díla). Postupně se skladatelovo tvůrčí myšlení prosadilo i v čistě instrumentálních dílech (velké množství koncertantních skladeb). Od druhé poloviny 80. let se Zdeněk Lukáš výrazněji orientoval i k hudebně dramatické jevištní tvorbě na historizující náměty (celovečerní opery "Falkenštejn" a "Veta za vetu") a složil díla i na liturgický text (Missa brevis, Requiem, Liturgické zpěvy). Skladby Zdeňka Lukáše byla často uváděny na festivalech doma i v zahraničí. Jeho sborová tvorba je často a s oblibou prováděna širokým okruhem českých amatérských sborových těles. Z některých významných mezinárodní ocenění: sborový cyklus "Parabolae Salomonis" (Mezinárodní soutěž o cenu Ernesta Blocha 1965, USA), kantáta na verše katalánských básníků "Versos d'amor i de comitat" (Mezinárodní soutěž v Barceloně 1972), V. symfonie ("Premio Citta di Trieste", 1973).