Otomar Kvěch je představitelem starší generace skladatelů, kteří vstupovali do koncertního života v polovině sedmdesátých let 20. století. Na pražské konzervatoři studoval v létech 1965 - 69 u Miroslava Raichla, Františka Kovaříčka a Jana Zd. Bartoše skladbu, varhanní hru u dr. J. Kubáně. Ve studiu skladby poté pokračoval na HAMU ve třídě prof. Jiřího Pauera (1969-1974). V následujících dvou letech byl korepetitorem opery Národního divadla v Praze, vojenskou základní službu absolvoval v Armádním uměleckém souboru Víta Nejedlého (1975-76). V létech 1976 - 1980 byl zaměstnán jako hudební režisér Čs. rozhlasu v Praze, poté zastával funkci tvůrčího tajemníka pro skladatelskou oblast ve Svazu českých skladatelů a koncertních umělců (1980 - 1989). Od počátku 90. let učí kompozici na Pražské konzervatoři, je dramaturgem hudebního vysílání Českého rozhlasu a později (od r. 2001) též vyučuje hudební teorii na Katedře hudební teorie HAMU v Praze. Vedle pedagogické a skladatelské činnosti se Otomar Kvěch věnuje interpretační činnosti jako doprovázeč na varhany a cembalo. Ve své práci dramaturgické a redakční se snaží uplatňovat co nejširší vějíř stylového i generačního pohledu.
Hned první Kvěchovy skladby, s nimiž se hudební veřejnost měla možnost seznámit počátkem sedmdesátých let, zaujaly spontánní a osobitou invencí a svědčily o nevšedním talentu. Skladatel za ně obdržel řadu cen ze skladatelských soutěží doma i v cizině. Ve své tvorbě vycházel Kvěch od počátku z odkazu západoevropské hudební tradice obohacované některými novátorskými postupy z oblasti tzv. Nové hudby. V tom mu byl nejbližší vzor O. Messiaena a jeho systém modů a některé inovace autorů tzv. „Polské školy". Od 80. let však tyto experimentátorské prvky užívá obezřetně se zřetelem především na to, zda daný prostředek skutečně vyhovuje rodícímu se tvaru konkrétního díla.