Skladatel Miroslav Kubička pochází z Písku, kde začal studovat nejprve hru na klavír u Marie Tikalové. V letech 1967-1970 dojížděl do Prahy na soukromé konzultace k prof. Zdeňku Hůlovi, který ho vedl v hudební teorii i v kompozici. Roku 1970 byl přijat na pražskou Akademii múzických umění do třídy Jiřího Pauera. Studium zakončil Koncertem pro klavír a orchestr (1974 - 1975). Své skladatelské zkušenosti dále rozšiřoval na letních mistrovských kurzech Franca Donatoniho v italské Sieně (1973) a v letech 1977 až 1979 absolvoval postgraduální studium hudební teorie u Karla Risingera na AMU. V současné době působí jako pedagog na Konzervatoři Jana Deyla v Praze, kde se věnuje výuce hudebně teoretických předmětů. Je členem Společnosti skladatelů při AHUV.
Zpočátku byla Kubičkova hudební řeč ovlivněna neoklasickými vzory. V době svých studií si krátce vyzkoušel možnosti dodekafonie, byl zaujat především tvorbou Pierra Bouleze. Brzy se ovšem vrátil k tonálnímu způsobu hudebního vyjadřování. O moderní světové autory, tzv. „klasiky 20. století" se Kubička opírá dodnes. Zvláštní oblibu našel v díle Iši Krejčího. Snaží se dosáhnout vyvážené syntézy tradičního hudebního myšlení s podněty kompozičních technik Nové hudby.
Kubička je autorem řady orchestrálních, písňových, sborových a komorních kompozic. V průběhu studia sklízel první úspěchy s Toccatou pro klavír (1972), s l. smyčcovým kvartetem (1973) a Sonatinou pro flétnu a klavír (1974). Bezprostředně po absolutoriu vznikly dva významné vokální cykly: Písně o skryté kráse pro alt, flétnu, violu a harfu na texty Jana Riedlbaucha (1976) a Písně citové a žertovné pro soprán a komorní orchestr na verše Bohuslava Mathesia a Paula Verlaina (1978). Značný ohlas zaznamenala Kubičkova Symfonie pro velký orchestr z let 1977 - 1980, na jejíž úspěšné premiéře v rámci Týdne nové tvorby českých skladatelů v březnu 1981 se podílel Jiří Bělohlávek se Symfonickým orchestrem hl. m. Prahy FOK. K významným orchestrálním skladbám patří 2. klavírní koncert (1984 - 1986), komponovaný pro klavíristu Ivana Klánského. Na festivalu Pražské premiéry 2005 zazněly z Kubičkovy tvorby Tři fresky pro smíšený a dětský (ženský) sbor, varhany a bicí nástroje na slova staré české poezie (1997 - 2000), které původně vznikly na objednávku abbého Georgese Duranda a měly symbolizovat spřízněnost tří významných kulturních center Evropy: Avignonu, Boloně a Prahy. Ve světové premiéře byly provedeny při příležitosti České kulturní sezóny ve Francii v červenci 2002 (Avignon). Na festivalu Pražské jaro 2011 bylo se značným ohlasem provedeno jedno z jeho nejlepších komorních děl Kvintet in C ve skvělém podání souboru Ensemble Martinů a následně v roce 2016 cyklus písní pro baryton a klavír Strom na verše Vladimíra Holana v podání Ivana Kusnjera a Daniela Wiesnera.
Dominantní postavení zaujímá v Kubičkově skladatelském díle komorní tvorba. Pozornost hudebního publika upoutal především jednovětý smyčcový kvintet Rozhovory (1982), v němž se autorovi podařilo dosáhnout vnitřní propojenosti celku prostřednictvím důkladnější práce s detailem, aniž by upustil od posluchačské přitažlivosti. Z novějších děl je třeba připomenout Kvartet in C pro flétnu, housle, violoncello a klavír (věnováno souboru Ensemble Martinů, 2000 - 2001), třívětou Sonátu pro pozoun a klavír (2004-2006) a Dvojkoncert pro housle, klavír a orchestr (2006-2008), jehož interprety na festivalu Pražské premiéry 2009 byli František Novotný, Daniel Wiesner a Jihočeská komorní filharmonie s dirigentem Stanislavem Vavřínkem.
V říjnu 2017 byla v DKJT v Plzni uvedena Kubičkova opera Jakub Jan Ryba na libretto Jaroslava Gillara podle divadelní hry Josef Boučka Noc Pastýřů.
