Český hudební skladatel, teoretik a pedagog Ctirad Kohoutek studoval po maturitě na reálném gymnáziu (1948) na brněnské konzervatoři (1948-49) hudební teorii, základy kompozice a dirigování (zejména u V. Petrželky a J. Šoupala), na Janáčkově akademii múzických umění v Brně absolvoval skladbu (1949-53) u J. Kvapila, znalosti si doplnil stáží na Summer school of Music v Dartingtonu (Velká Británie, 1963) u W. Lutoslawského, prázdninovými kurzy kompozice v Darmstadtu (1965) s přednáškami P. Bouleze a G. Ligetiho, i účastí na řadě festivalů soudobé hudby. Na Univerzitě Palackého v Olomouci získal doktorát filozofie (PhDr., teorie a dějiny hudby, 1973) a na Masarykově univerzitě (tehdy J. E. Purkyně) v Brně hodnost kandidáta věd o umění (CSc.,1980).
Pedagogicky působil na JAMU (1953-59 asistent, 1959-65 odborný asistent, 1965-80 docent skladby a teorie skladby, 1965-79 vedoucí katedry skladby, hudební teorie a dirigování, 1976-80 prorektor pro uměleckou a vědeckovýzkumnou činnost a zahraniční styky), též na AMU v Praze (1980-1990 profesor skladby). Současně byl ředitelem České filharmonie (1980-87) a v hudebním dění zastával i řadu dalších funkcí. Po roce 1989 byl členem Asociace hudebních umělců a vědců a Klubu moravských skladatelů (místopředsedou v letech 1992-2002).
V prvním období tvorby se vyrovnával s klasicko-romantickým dědictvím a folklórními vlivy. Postupně dospěl ke kritické, neortodoxní aplikaci a syntéze novodobých kompozičních principů, které od r. 1957 krystalizovaly ve vlastní projektovou kompoziční metodu. Jejím těžištěm je plánování skladebného procesu, načrtnutí plánu díla v grafické formě s časovou osou, jenž je pak konkretizován nejvhodnějšími hudebními prostředky; každá skladba tím získává individuální výraz a tvar ve shodě s tvůrčí koncepcí. Od r. 1965 píše Kohoutek většinu svých děl tímto způsobem. Od konce 70. let směřoval ke zjednodušení kompozičních prostředků a ke zvýšení komunikativnosti hudebního sdělení.