Viktor Kalabis byl jednou z nejvýznamnějších osobností české hudby druhé poloviny 20. století. V roce 1942 maturoval na gymnáziu v Jindřichově Hradci. Studiu skladby se věnoval nejprve na konzervatoři v Praze u Emila Hlobila (1945-1948), poté na AMU u Jaroslava Řídkého (1948-1952). Na filozofické fakultě Univerzity Karlovy současně vystudoval hudební vědu a psychologii (absolutorium v roce 1952, titul PhDr. mu byl přiznán až v roce 1991 po pádu komunistické vlády). V letech 1953 působil jako hudební režisér a redaktor Československého rozhlasu v Praze, od roku 1972 se věnoval výhradně komponování. Jeho tvorbu charakterizuje dokonalý smysl pro vnitřní logiku a řád díla, umění proporcí, ekonomika výrazových prostředků a instrumentační mistrovství. Díla mají ojedinělou zvukovost vyrůstající ze silné skladatelovy invence. Přesvědčivost hudebního sdělení, bohaté citové zázemí i osobní muzikantská praxe, zahrnující několikerá dirigentská vystoupení, vtiskují jeho tvorbě závažnost upřímně prožitého uměleckého a lidského poselství.

Mnohé jeho skladby byly komponovány přímo na objednávku interpretů, např. Koncert pro orchestr (Česká filharmonie), 4. symfonie (Staatskapelle Dresden), Canticum canticorum (Gächinger Kantorei), 2. houslový koncert (Josef Suk). Klavírní koncert č. 1 a cembalový koncert napsal pro svou manželku Zuzanu Růžičkovou, Pět romantických písní o lásce pro Terezii Czajbókovou a Maďarskou národní filharmonii. Řada skladeb vznikla na objednávku mezinárodních soutěží, např. Pražského jara (Vábnička pro flétnu, Rondo drammatico pro violoncello), Mezinárodní soutěž Carl Czerny (Allegro impetuoso), Mezinárodní festival Brno (Invokace pro lesní roh).

Jeho díla byla prováděna předními světovými orchestry a slavnými dirigenty jako Lovro von Matačičem, Gennadijem Rožděstvenským, Wolfgangem Sawallischem, Jiřím Koutem, Zdeňkem Mácalem, Karlem Ančerlem, Václavem Neumannem, Manuelem Rosenthalem, Jaroslavem Vogelem, Herbertem Blomstedtem a mnoha jinými. Významná je též Kalabisova hudebně organizační činnost - spoluzakladatel mezinárodní rozhlasové soutěže Concertino Praga, v letech 1990 - 2003 prezident Nadace Bohuslava Martinů, kde inicioval vznik Institutu B. Martinů. Mnohá jeho díla byla poctěna cenami a vyznamenáními - v roce 1969 Státní cena a Cena československé kritiky za dílo Koncert pro velký orchestr, videosnímek Alenka v říši divů ztvárněný Českou televizí obdržel cenu Parents' Choice Award v USA.