Skladatel, dirigent a pedagog K. B. Jirák patřil k výrazným představitelům české moderní hudby mezi světovými válkami, po Druhé světové válce emigroval a žil ve Spojených státech amerických, kde pedagogicky působil na Musical College of Roosevelt University v Chicagu (1947 - 1969).

K. B. Jirák byl od počátku své činnosti značně mnohostrannou osobností. Po absolvování práv v roce 1913 se věnoval výhradně hudbě a organizování hudebního života. Byl nejen skladatelem, ale i význačným pedagogem (k jeho žákům na konzervatoři v Praze patřili Jaroslav Ježek, Iša Krejčí, Miloslav Kabeláč, Klement Slavický, František Bartoš, z mladších soukromých žáků Svatopluk Havelka a František Kovaříček), výrazně se uplatnil jako dirigent i sbormistr (krátce druhým dirigentem v České filharmonii a častý host domácích i zahraničních symfonických těles). Věnoval se i organizační práci (např. byl čelným funkcionářem Mezinárodní společnosti pro soudobou hudbu), významná byla i jeho publicistická činnost (uveřejnil na 1 000 hudebních recenzí a odborných článků v denících a časopisech). V letech 1930 až 1945 byl ředitelem hudebního vysílání Čs. rozhlasu.

I když mezi jeho učitely skladby byli krátce i Vítězslav Novák a Josef Bohuslav Foerster, K. B. Jirák prošel jen částečně soustavnou kompoziční výukou. \"Poměrně záhy byl řazen k představitelům hudebního modernismu; jeho vzorem (po rané tvorbě vycházející ze smetanovsko-fibichovské tradice) byl Otakar Ostrčil a Gustav Mahler. V instrumentaci pak i Richard Strauss. Ač některé Jirákovy skladby, komponované v průběhu války (I. smyčcový kvartet, Třináct prostých písní, Smyčcový sextet s altovým sólem aj.) připomínají Mahlerův vliv, jinými rysy naznačují i znalost Schönbergových předválečných partitur. K. B. Jirák přesto nadlouho nepřekročil pozdně romantické stylové východisko svého hudebního cítění, což potvrzují jeho další díla z poválečných let - jako například Tři zpěvy domova na Sovovy texty, Žalm XXIIl na slova Bible kralické pro smíšený sbor a orchestr, Předehra k Shakespearovské komedii, op. 22 a zejména jeho II. symfonie F dur op. 25. V klavírním cyklu Na rozhraní z roku 1923 se Jirák pokusil pod vlivem mezinárodního hudebního dění vyřešit svůj problém nové stylové orientace. K radikálnímu rozchodu s tradicí a s tím, co mu jako hudebníku bylo bytostně blízké, u něho ani tentokrát nedošlo. V nových dílech (Klavírní sonátě, Divertimentu pro housle, violu a violoncello, II. smyčcovém kvartetu, Dechovém kvintetu, v písňových cyklech Probuzení a Duha) se soustředil na formální koncíznost tektoniky a rovnováhu mezi senzuálními a reflexívními složkami svého skladatelského stylu. Při kompozici těchto děl si však uvědomoval bludný kruh, v němž se pohybovala hudební moderna dvacátých let a to byl i důvod, proč se Jirák na plných deset let skladatelsky odmlčel. Ke kompoziční práci se vrátil až svými novými rozsáhlými díly z konce 30. let: III. symfonie a Symfonické (původně Filharmonické) variace.

Ani po odchodu do Ameriky K. B. Jirák už neměnil svůj hudební styl. Ve své písňové tvorbě zůstal hlubokým a přesvědčivým lyrikem romantického ražení. Ačkoli pozdně romantické hudební cítění zůstalo i v novém prostředí trvalým rysem jeho tvorby, poučenost a dokonalá znalost novodobých hudebních směrů mu umožnila dopracovat se vlastního osobitého hudebního projevu. Ten sice není stylově výbojný, ale také není eklektický či výrazněji tradicionalistický. Jirákovo americké období reprezentují hlavně jeho V. a VI. symfonie, čtyři smyčcové kvartety, 2. klavírní sonáta, Rekviem a celá řada dalších instrumentálních, komorních, koncertantních i vokálních děl.

Jirákovo skladatelské dílo obsáhlo 94 opusů, autokriticky vyňatých z většího počtu děl. Kromě jedné opery zahrnuje 14 písňových cyklů, 11 sborových kompozic 6 symfonií, 9 orchestrálních a 11 vokálně orchestrálních děl, 6 skladeb koncertantních, 14 skladeb pro komorní ansámbly (tria, kvartety, kvintety, sextet i nonet), 12 děl klavírních, 21 skladeb pro sólové nástroje (event. s klavírním doprovodem) aj. Z jeho hudebně teoretických prací je nejrozšířenější Nauka o hudebních formách, jež se dočkala šesti revidovaných vydání u nás i v cizině.