MARTA JIRÁČKOVÁ vstoupila do hudebního života v průběhu sedmdesátých let. Skladbu studovala nejprve na Pražské státní konservatoři ve třídě Emila Hlobila. Po absolutoriu v roce 1959 (Suita pro symfonický orchestr) začala autorka pracovat v Čs. rozhlase jako hudební režisérka. Svoje skladatelské vzdělání si doplnila na počátku šedesátých let u Aloise Háby, u něhož studovala soukromě v letech 1962-64 moderní harmonii a skladbu. Ve skladbě se dále zdokonalovala na brněnské JAMU v postgraduálním studiu u Ctirada Kohoutka a Aloise Piňose (1976-78).
Dlouhodobá rozhlasová aktivita znamenala pro Martu Jiráčkovou jak rozšíření jejího hudebního obzoru, který byl v době studií soustředěn zejména k tvorbě J. S. Bacha, J. Suka a A. Brucknera, tak i důkladné poznání účinnosti sónické složky hudebního vyjadřování. Tragické úmrtí jejího manžela, dirigenta Václava Jiráčka (1966) a blízký vztah ke skladatelce Slávě Vorlové prohloubili celkový filosofický podtext její tvorby.
Tvorba Marty Jiráčkové zahrnuje většinu hudebních druhů a žánrů, včetně scénické hudby pro rozhlas a televizi. Specifikou autorky je presentace vokální složky, kde lidského hlasu je použito jako hudebního nástroje. Je tomu tak ve skladbách Osm divů světa, Tři písně beze slov, v elektroakustických skladbách Pětkrát žena, Loď bláznů a jinde. Inspirační zdroje autorčiny tvorby jsou značně netradiční - např. v první symfonii Nada Devi líčí tragický osud mladé horolezkyně Nandy Devi Unsoeldové, zahynuvší na himalájské hoře téhož jména, ve 2. symfonii Silbo byly ke vzniku skladby podnětem její archeo-lingvistické zájmy (termínu Silbo bývá používáno pro označení dávného prajazyka). Jiráčková od počátku sledovala novodobé skladebné trendy, jedním z přesvědčivých výsledků jejích průniků do oblasti experimentální tvorby bylo např. užití moderních kompozičních technik ve sborovém cyklu Osm divů světa (1976) a v cyklu několika dodekafonických komorních kompozic z přelomu 80. a 90. let (Dodekaria I., II, III.). Z podnětu a na slova novozélandského básníka Davida Howarda vznikla její zatím poslední vokálně instrumentální komorní skladba "There You Go" (2007).
Od konce 70. let se Marta Jiráčková úspěšně věnovala elektroakustické tvorbě. Loď bláznů byla v roce 1992 oceněna Výroční cenou Českého hudebního fondu a v roce 1998 se její skladba Pura sub nocte umístila jako druhá na mezinárodní soutěži Musica Nova (1. cena nebyla udělena).