Karel Husa se v dětství učil hře na housle a na klavír a po maturitě byl v roce 1939 přijat na Pražskou konzervatoř, kde studoval skladbu ve třídé Jaroslava Řídkého, českého skladatele tradicionalistického zaměření, a dirigování ve třídě Metoda Doležila a Pavla Dědečka. Již v době studií se dostavily prvé Husovy skladatelské spěchy, především jeho Sonatina pro klavír op.1 byla mnohokrát provedena, vydána tiskem a příznivě oceňována kritikou. V lednu 1945 Karel Husa také s úspěchem dirigoval Pražský symfonický orchestr při provedení vlastní absolventské práce na Pražské konzervatoři (Předehra pro velký orchestr op. 3).
Po skončení války byl Husa přijat na mistrovskou školu Pražské konzervatoře a absolvoval ji v roce 1947. Současně se však rozhodl pokračovat ve studiu skladby a dirigováni v Paříži. Jeho konzultanty ve skladbě se v roce 1946 stávají Arthur Honegger a Nadia Boulanger, jeho učiteli dirigování Jean Fournet, Eugéne Bigot a André Cluytens. Diplomy absolventa oboru dirigováni na Ecole normale de musique de Paris a na Conservatoire de musique de Paris mu otevřely cestu k předním světovým tělesům a k velkým dirigentským úkolům. Husa dělí svůj čas mezi práci skladatelskou a dirigentskou a stále intenzívněji se zapojuje do hudebního děni pařížského a mezinárodního.
V téže době se oslabují jeho kontakty s domovem. Po politickém převratu v Československu v roce 1948 se již Karel Husa do vlasti nevrátil a jeho skladby prakticky zmizely z českého koncertního života. Československý hudební slovník, vydaný v roce 1963, uvádí sice ještě jeho heslo a charakterizuje ho jako "vyspělého skladatele veliké hudebnosti a vynalézavosti", pokud však jde o veřejné uvádění jeho skladeb, posledni velkou událostí byla premiéra jeho I. smyčcového kvartetu, která se uskutečnila 27. května 1948 na tehdy již renomovaném mezinárodnim hudebnim festivalu Pražské jaro. Interpretem bylo Smetanovo kvarteto, jemuž byla skladba věnována. Tato skladba byla vyznamenána cenou Lili Boulanger 1950 a cenou festivalu v holandském Bilthovenu 1951 a mnohokrát znovu provedena, mj. na festivalu Mezinárodní společnosti pro soudobou hudbu v Bruselu (1950), na festivalech v Salzburgu (1950), v Darmstadtu (1951), v Holandsku (1952) aj.
V roce 1954 nabídlo Husovi Music Department of Cornell University v Ithace, New York, aby převzal na této universitě vyučování skladby a hudební teorie a vedení orchestru. Husa se rozhodl nabidku přijmout a v březnu 1954 přijel se svou ženou a se dvěma dcerami do USA. V roce 1959 se stal americkým občanem a jeho původně časově omezené působeni na Cornell University se změnilo v trvalé. Kromě práce skladatelské, pedagogické i dirigentské na této universitě, byl častým hostujícím dirigentem orchestrů v USA, v mnoha evropskych zemích i v Asii. V roce 1992 ukončil svoji pedagogickou činnost na zmíněné univerzitě a odešel do důchodu. Po roce 1989 Karel Husa často přijížděl do své vlasti, kde také dirigoval některá svá díla (zvláště symfonickou verzi Hudby pro Prahu 1968, např. s orchestrem České filharmonie na abonentních koncertech v roce 1993).
Ocenění a pocty
Za svůj 3. smyčcový kvartet dostal v roce 1969 prestižní Pulitzerovu cenu, jeho Violoncellový koncert byl odměněn významným oceněním Grawemeyer Award v roce 1993. V roce 1974 byl zvolen členem Belgické královské akademie věd a umění, řada amerických univerzit ho poctila čestným doktorátem, získal stipendium Guggenheimské nadace, ocenění od americké Akademie umění (American Academy of Arts and Letters), od UNESCO, Nadace Koussevitského, v České republice mu prezident Havel udělil Zlatou medaily za zásluhy (1995), dále obdržel čestný doktorát Akademie múzických umění (20. října 2000), Stříbrnou medaily hlavního města Prahy, čestný doktorát Masarykovy univerzity v Brně (2000) aj.
Charakteristika umělecké tvorby
Za svého pařižského působení Karel Husa složil již řadu významných děl (mj. Divertimento pro smyčcový orchestr, Concertino pro klavír a orchestr, Evocations de Slovaquie, Musique d'amateurs, Portrét pro smyčcový orchestr, I. symfonie, I. sonáta pro klavir ad.). Skladatelovým východiskem v tomto období zprvu zůstává kompoziční styl ovlivněný zejména Vitězslavem Novákem, ale i Janáčkem, Bartókem a Stravinskym, postupně lze v jeho hudbě sledovat tvůrčí osvojování a vstřebávání nových podnětů a tehdy moderních kompozičních technologií, včetně tzv. dodekafonie a serialismu. V jeho hudební řeči nalézají nadále své místo i prvky folklóru skladatelovy rodné země. Již v pařížském období lze také v Husově tvorbě zaznamenat dva póly a z nich vyplyvající dvě linie: na jedné straně je to hudba určená stanovenému bezprostřednimu účelu, tedy jakási "Gebrauchsmusik" svého druhu (napřiklad Musique d'amateurs, komponovaná na objednávku UNESCO, Čtyři malé skladby pro smyčce, Fantasies pro orchestr, Divertimento pro žestě, Osm českých duet pro klavír na čtyři ruce] a na druhé straně hudba nejvyšších aspirací, velké technické i umělecké náročnosti.
Teprve během prvního desetiletí svého pobytu v USA dozrává Husova skladatelská osobnost ke svrchovanému a osobitému mistrovství a jeho skladby začaly být provozovány i světově proslulými interprety, soubory a orchestry. Jeho tvorba z ameríckého období zahrnuje přes čtyřicet orchestrálních i komorních skladeb. Vyznačnou součástí katalogu Husovy tvorby jsou skladby pro velký dechový orchestr (symphonic band), který skladatel pojímá jako těleso umělecky rovnocenné symfonickému orchestru a jemuž svěřuje i nejzávažnější umělecká poselství. Píše díla virtuózního charakteru, která mohou provést jen komorní soubory nebo orchestry nejvyšších kvalit (např. III. smyčcový kvartet pro Fine Arts Quartet, nebo Koncert pro orchestr, který vzníkl na objednávku New York Philharmonics). Vedle toho napsal mnoho skladeb pro skromnější hráčské možnosti studentského univerzitního orchestru a sboru (např. Festive Ode for Academic Occasion, komponovaná ke stému vyročí Cornell University). Na objednávku symfonického dechového orchestru University of Louisville Wind Symphony napsal ještě v roce 2006 náročný koncertní kus Cheetah (premiéra v březnu 2007).