První hudební školení získal u svého otce, který ho učil hře na housle. V letech 1965-69 studoval na brněnské konzervatoři klavír ve třídě I. Janíčkové a skladbu u B. Řehoře. Ve studiu skladby pokračoval na Janáčkově akademii múzických umění v Brně, kterou absolvoval r. 1974 ve třídě M. lštvana. Na JAMU ještě pokračoval postgraduálním studiem pod vedením Aloise Piňose a C. Kohoutka. Poté dlouhodobě působil jako pedagog a sbormistr na LŠU (později ZUŠ) ve Valašských Kloboukách. Již v průběhu studia si vyzkoušel různé kompoziční styly na žánrově odlišných skladbách,  např. pokusy novoklasické, skladby komponované seriální technikou, používání mikrointervalů ve zvukově barevném poli,  různě pojaté pokusy o osobní stylovou syntézu. Techniku koláže uplatnil ve Suitě pro 16 smyčcových nástrojů,  kterou provedl Komorní orchestr B. Martinů na Mezinárodním hudebním festivalu v Brně r. 1979. Ve své tvorbě se Adamík snažil být co nejotevřenější, inspiroval se i přírodními zvuky a přírodou vůbec. Jeho skladby nevybočují z oblasti tonality, často využíval možností heterofonie a vyhledával neobvyklý nástrojový aparát – v Dechovém kvintetu z r. 1977-79 jsou použity i dětské hračky jako nápodoba dechových nástrojů. Velké zdravotní problémy vedly k tomu, že během roku 1985 přestal komponovat a věnoval se pak už jenom pedagogické činnosti (ke komponování se vrátil krátce v roce 1999). Svůj život předčasně ukončil dobrovolnou smrtí.