Skladbu studoval Ivo Vyhnálek na Akademii múzických umění v Praze u Jaroslava Řídkého. Soukromě se pak ještě školil u Aloise Háby. Absolvoval v roce 1954 třívětou Symfonickou fantazií. V první fázi svého skladatelského vývoje napsal kromě komorních skladeb kolem šedesáti filmových a rozhlasových hudeb. Větší pozornost však upoutal komickou operou Mandragore. V době striktně vyžadovaného budovatelského nadšení byl lehce erotický námět přijat s podezřením a Vyhnálkovi velmi pomohlo, že pro premiéru dal k dispozici svoje divadlo E. F. Burian, který si dílo u Vyhnálka objednal (1959). Tehdy už Vyhnálek vedl hudební redakci zahraničního vysílání čs. rozhlasu odkud posléze přešel do televize na místo vedoucího hudebního vysílání. Za jeho působení v ČT se realizovaly zajímavé projekty jako inscenace Prokofjevovy opery Hráč, televizní adaptace opery Antigona od Išy Krejčího v moderní režii Pavla Hobla. Vyhnálek byl také první, kdo orientoval televizi k mezinárodním koprodukčním projektům. Tak mimo jiné vznikly působivé filmové verze Janáčkovy Věci Makropulos a Julietty Bohuslava Martinu, obě v režii Václava Kašlíka. Vyhnálek - také na Burianův podnět - napsal operu o Juliu Fučíkovi. Jeho moderní zhudebnění tak vystrašilo některé konformisty ve vedoucích funkcích, že při premiéře její televizní adaptace bylo toto provedení zakázáno zaznamenat.
Zásadní změnu v umělcově vývoji přinesla emigrace v roce 1969. Vyhnálek převzal vedení vydavatelství Filmkunst-Verlag v Mnichově a kompoziční práci se nadále věnoval spíše okrajově.