Skladatel, pianista, sbormistr, dirigent a hudební kritik Viktor ULLMANN patří k obětem, jež si mezi pražskými německými hudebníky židovského původu vyžádala druhá světová válka. Narodil se v tehdy rakousko-uherském Těšíně, kde také začal studovat. Od roku 1914 žil ve Vídni. Patrně tam dokončil gymnázium a v letech 1918-19 po několik měsíců pracoval v Schönbergově kompozičním semináři. V letech 1920-1927 působil v tehdejším pražském Novém německém divadle (dnes Státní opera Praha) jako jeden z asistentů Alexandra Zemlinského. Umělecká spolupráce se Zemlinským i dlouholeté osobní přátelství váženého šéfa pražské německé opery poskytly Ullmannovi osobní zázemí a bohaté zkušenosti. Mohl jich využít hned v sezóně 1927/28, kdy se stal šéfem opery v Ustí nad Labem. Na přelomu dvacátých a třicátých let se Ullmann sblížil s antroposofickou společností. Nové duchovní zájmy ho vedly do Zürichu a později do Stuttgartu, kde bylo její hlavní sídlo. V roce 1933 byl však nucen opustit Německo. Vrátil se do Prahy a živil se jako hudebník ve svobodném povolání. Spolupracoval s hudebním vysíláním Čs. rozhlasu, psal recenze knih a hudebnin do časopisů, přispíval jako kritik do pražského listu Bohemia, přednášel ve vzdělávacích spolcích, soukromě vyučoval a mnohostranně se uplatnil v Československé společnosti pro hudební výchovu. V této době se sblížil s Aloisem Hábou a zapsal se do jeho čtvrttónového oddělení na pražské konzervatoři, kde studoval po dva roky (1935-37). Až do prvních válečných let soustřed\'oval Viktor Ullmann okruh českých i německých přátel, pro něž pořádal soukromé přehrávky, komomí koncerty nebo poslech hudby z gramofonových desek. 8. září 1942 byl Viktor Ullmann deportován do terezínského ghetta. I v nepředstavitelně obtížných podmínkách dále umělecky pracoval a spolu s Karlem Ančerlem, Rafaelem Schächterem, Gideonem Kleinem, Hansem Krásou a dalšími psal heroickou kapitolu táborového kulturního života. Z Terezína byl Viktor Ullmánn odvezen do Osvětimi, kde patrně 18. října 1944 zemřel v plynové komoře.
Z dila Viktora Ullmanna je zatím nalezena pouze část. V době před druhou světovu válkou napsal Ullmann asi čtyřicet opusů z oboru orchestrální, komomí a klavírní hudby a dvě opery. Z Terezína se zachovaly literární práce a přibližně dvacet fragmentů téměř dokončených skladeb. Od konce sedmdesátých let se Ullmannova tvorba těší nové pozornosti. Několikrát byla provedena opera z Terezína na libreto Petera Kiena Der Kaiser von Atlantis op. 49, hrají se i klavírní sonáty, terezínský smyčcový kvartet a písně. Ze stylového hlediska nesou rané práce Ullmannovy stopy Schönbergova vlivu, díla z třicátých let jsou polytonální v klasickém formovém rámci, mahlerovské inspirace jsou patrné v pozoruhodných písních.